Město (Falkreath)

Lehký a chladný vánek pocházejíc z vysokých hor a lesů okolo Falkreathu. Gha-lot slyšel o Skyrimu mnoho, ale tohle bylo nad jeho očekávání. Přírodní krajina i architektura nordů zde byla do očí. Bylo to krásné a přesto malebné městečko. *Nordi vskutku ví jak stavět města* usmál se při této myšlence a začal se rozhlížet okolo, přičemž svou zbroj měl odloženou v batohu. Věřil, že mu zde nehrozí žádné nebezpečí a proto mi přišlo irelevantní nosit ji při návštěvě nového kraje nemluvě o tom, že by to bylo víc než neslušné jakožto host. Chtěl si promluvit i s místním Jarlem, ale stráže ho jaksi nepustili dovnitř. Bylo vidět na první pohled, že Khajiiti zde nejsou příliš vítání. ''Zatracení císaři!'' zanadával si pro sebe, když se posadil na schody od Drinku u Mrtvého Muže a protáhnul se zdlouhavě. Díky válce, která zde teď je jsou všichni kromě Nordů vítáni přibližně tolik jako Vysocí Elfové v náruči Jarla Ulfrica. Nezbývalo mu tudíž nic jiného než na chvíli si posedět a popřemýšlet kam se vydá dále, kde jsou osvícenější vůči Khajiitům. Jako jedna z prvních destinací ho napadl Bílý Průsmyk, ale nemohl jít přes celou zemi zase tak dlouho. Jeho tlapy potřebovali odpočinek.

Zhluboka se nadechla čerstvého vzduchu. Cítila typickou vůni lesa, který objímal Falkreath jako svou milenku. Cítila se šťastná. Krajinu na jihu skyrimu měla opravdu ráda. Byl to velký rozdíl oproti zamrzlé tundře, která se nacházela v Ledohradu nebo Větrném žlebu. Tam by zmrzl snad i lední medvěd, jen ti tvrdohlaví nordové o tom budou stále básnit. Nikdy nepochopila, proč by někdo chtěl žít někde, kde většinu roku mrzne a teplo se počítá pomalu mezi sprostá slova.
Zatřásla hlavou aby ty myšlenky odehnala. Luk jí trčel nad levým ramenem, jakoby nad ní dohlížel. Za těch pár let si na něj tak zvykla, že jí jeho váha ani nepřišla. To samé platilo i u dvou malých dýk, které měla připnuté na opasku.
Zrovna odcházela z jarlova dlouhého domu. Doslechla se, že se kolem potuluje tlupa banditů, se kterýma si strážní nevědí rady. Amatéři, taky nezvládnou nic jiného než se celý den naparovat a tvářit důležitě. Nechtěli ji za jarlem pustit, ale po pár ostřejších slovech si to rozmysleli. S jarlem se dohodli na férové odměně. Nehodlala se vydat rovnou na cestu. Potřebovala občerstvit koně i sebe. O koně už bylo postaráno při jejím příjezdu tak se vydala do krčmy. Bude dobré nakoupit i na cestu nějaké zásoby, čistě pro jistotu. Všimla si, že na schodech vedoucích ke vstupním dveřím někdo sedí. Byl to Khajiit. Zamračila se, ale nehodlala to řešit. Khajiité ve městech bylo něco nového, zatím potkala jen jejich karavany na cestách, kdy se jí snažili prodat kde co.

Když Gha-lot spatřil mladou válečnici v mžiku se postavil a s úsměvem ji zamával ''Zdravím slečno'' řekl mile i když zněl jakoby ji chtěl začít vykládat o Talosovi. Pak však pokračoval ''Vy jste teď byla u Jarla? Mě tam strážní nechtěli pustit kvůli mé rase. To je opravdu ten Skyrim tak nebezpečný kvůli válce, že nepustí ani Guru Khajiitů?'' zeptal se s překvapeným výrazem, kdy byl i lehce rozloben z toho, že se takto zachovali k cizincovi. Neřekl by kdyby byl nějak zlý, nevhodně oblečený ba dokonce měl i nekalé plány. Ale sakra. Měl vstoupit do nejstřeženějšího místa ve Falkreathu a dělali jak kdyby šel do zbrojnice je vykrást.
Pak se však zastavil a rozhlédl okolo. Všichni hleděli na neznámou válečnici stejně jako na něho. Nevypadali, žeby si s ní chtěli zrovna potřást ruku a bratrsky popít. Nejspíš zde byla stejně vítána jako on. Nehledě na to, že stráže u Jarlova domu vypadali, žeby ji nejraději prohnali šíp hlavou nebo si ji vzali domů. Každý na ni hleděl tak nebo tak. Přišlo mu to nevhodné a vůči ní i smutné. Vypadala na první pohled jako milá avšak silná žena. Bylo mu však jasné, že na něho se nedívala o nic lépe než oni na ni. Byl pro ni jen Khajiit, který krade a zabíjí...

Nebyla zvyklá, že by s ní někdo chtěl začít normální konverzaci. Když už na ni někdo promluvil, většinou to byla nějaká nemístná nebo oplzlá poznámka. Možná proto ji ten Khajiit na schodech tak vyvedl z míry. Nejen, že nepoužil ani jedno urážlivé slovo, ale dokonce se i usmíval. Nevěřila Khajiitům, stejně jako nevěřila lidem. Možná víc. Věděla, jaká je provází pověst a proto se zastavila pěkný kousek od něj. Kdyby chtěl cokoliv zkusit, měla čas reagovat. Jednu ruku měla jakoby mimochodem položenou na jilci dýky. Muž stojící před ní sice nevypadal jako závislák na skumě, který by neváhal sáhnout cizímu člověku do kapsy, ale jeden nikdy neví. Zamračeně si ho změřila pohledem. Byl o mnoho vyšší než ona, což se ale dalo říct skoro o všech v okolí. Guru Khajiitů? V životě o ničem takovém neslyšela, ani pořádně nevěděla, co slovo Guru znamená. Ani jí to nijak závažně nezajímalo. „Nedivím se. Mají v hlavě pochcanou slámu a nemyslí na nic jiného než na medovinu a pěknou holku co jim ji přinese. A na to jak ji zatáhnout do postele. Všude je to stejné." zabručela, aniž by od něj odtrhla pátravé oči.

Khajiit si oddechl a dodal ''Tak to se potom nedivím, že sem moc nezapadám'' zasmál se a podal jí ruku ''Jmenuji se Gha-lot a jsem zde vyslán pro upevnění svého postavení ve světě.'' řekl s lehkým úsměvem a klidným až milým tónem, který používal vždy proto aby se s lidmi snadno spřátelil a především udělal dobře dojem. Nemělo to působit, že je něco víc, ale že se velice rád seznámí s novými lidmi, jelikož je vždy někdo kdo ho může naučit mnohem více než on sám zná. A vzhledem k tomu, že na svých bedrech nosial luk, bylo mu jasné, že to s ním musí umět dost dobře a je velmi opatrná. Nepřekvapilo by ho, kdyby mu nepodala ruku jen z opatrnosti ''Jsem ve Skyrimu dnes první den a už za tu dobu jsem si stihl všimnou, že tu lidé nejsou zrovna nejspokojenější nebo vůči ostatním tolerantní'' stáhl ruku zpět a podíval se na hostinec, přičemž se usmál na ceduli a poté se otočil zpět na ni ''Mohu vás pozvat na jednu rundu? Rád bych se dozvěděl více o dění v nynějším Skyrimu''

Překvapilo ji, jak reagoval na její nepříliš zdvořilý způsob komunikace. Dokonce se zdálo, že má zájem se s ní bavit nadále. Přátelský tón a uvolněný styl komunikace ji znervóznily. Stále k němu neudělala jediný krok blíže, jen ho sledovala. Jeho nabízenou ruku nepřijala.
„Jsem Aira." řekla prostě. Neměla nejmenší tušení, jak to chodí mezi Khajiity, jestli je takto vysílán do světa každý, nebo jen ti...Guru? Za tu chvilku už to slovo málem stihla zapomenout. Snažila se odhadnout, kolik mu tak může být let, ale neúspěšně. Podle ní vypadali všichni stejně staří. Žádné viditelné vrásky, žádná stárnoucí kůže, nic. Ale vzhledem k tomu, že byl vysoký a zcela očividně se mu pod srstí rýsoval nejeden sval uznala, že nemůže být zas tak starý. A rozhodně by byl nebezpečný protivník.
„Skyrim není zrovna dvakrát příjemné místo. Zvlášť pro takové, jako jste vy." Nordové nesnášeli kohokoliv, kdo nebyl nord. Ani jí nikdo nikdy nepřijal, což jí nevadilo. Sice tento Gha-lot vypadal přátelsky, ale stejně pochybovala, že ho někdo někde přivítá s otevřenou náručí.
Nad jeho nabídkou krátce zauvažovala. Před společností preferovala raději samotu, ale stejně měla namířeno do hostince. Aniž by z něj spustila oči, pokrčila rameny a pomalým krokem došla ke schodům.
„Medovinu nepiju, pivo taky ne. Ale když chcete, můžete mi koupit něco k jídlu." Věděla, jak na takové drzé řeči reaguje většina lidí a čekala na jeho reakci. Netipovala, že by něco ublíženě prohlásil, ale stejně tak trochu doufala, že se urazí, nebo udělá něco jiného, čím by ji pobavil.

''Až po vás slečno'' řekl s úsměvem a vzal si batoh s věcma se kterými i vlezl dovnitř hostince. Na to, když vešel Khajiit nereagovali hezky. *Co proti mě všichni mají?* otázal se sám sebe, když ho oči pozorovali jak nepřítele. Počkal až si Aira usedne a poté položil batoh s věcmi ''Pohlídejte mi to prosím'' řekl s klidem a poklepal u toho tlapami na batoh. Vydal se k baru, kde se na něho hostinský díval z patra i přestože byl menší než on to Gha-lot cítil. Byl mnohem větší než on. O hlavu určitě, ale to z něho nedělalo neslušného. ''Zdravím hostinský, mohl bych poprosit džbánek piva a dvě buchtičky spolu se dvěma kurečími prsy? Jsem po daleké cestě a vážně rád bych se nejedl něčeho dobrého'', přičemž vytáhl z měšce císařské zlato kdy m udal za to víc než by bylo vhodné. Jakmile však položil septimy na stůl hospodky na ně plivl, přičemž i na jeho tlapu. Tohle už věděl, že chce ráznější chování. A tak se hned jeho tlapa největší rychlostí co dokázala dostala k límci hospodského a ten ho zvednul i přes bar, který je rozděloval ''Slušně jsem přišel se najíst, tak ty septimy příjměte, protože se stejným klidem chci odejít! Tak si do prdele Trolla vezměte ty septimy i s tím podělaným dýškem a nechte nás najíst!'' řekl najednou rázným tónem, který zněl mnohem víc hrubě přičemž stále zanechával asertivní nikoliv agresivní tón i chování. Hostinského potom položil na zem a v klidu se nadechnul, kdy při nádechu zvednul své mohutné ramena a poté vydechl. S klidem se vrátil zpět ke stolu a odkašlal si ''Omlouvám se za mé nemilé vystoupení, ale co je moc, to je moc.''

Trochu ji zklamalo, že přešel tu její otázku jen tak. Tušila, že chce být jenom zdvořilý, ale neměla radost z toho, že si ho má pustit za záda. Prošla rychlým tempem dovnitř a usadila se k jednomu volnému stolu v rohu, samozřejmě zády ke zdi. Měla tak výhled na celou místnost. Většinu svého majetku měla s sebou v malé brašně, kterou nosila přes rameno a tu odložila hned vedle sebe na lavici. Nepřátelských pohledů si snažila nevšímat.Však ono je to přestane bavit takhle na mě civět. Pak si uvědomila, že nehledí na ní, nýbrž na jejího společníka. No jo, nová atrakce ve městě.
Překvapilo ji, že jí jen tak nechá své věci u sebe a spolehne se na to, že s tím neuteče. Většina obyvatel Skyrimu by se jeho věcma minimálně prohrabala, nezdráhali by se si i něco vzít. Zvlášť u někoho takového, jako je Gha-lot. Těžko říct, jestli to byla Nordská nafoukanost nebo bezohlednost, díky které si myslí, že si můžou bez problémů dovolit na ostatní rasy. Jako by snad byli něco míň.
Z úvah ji vytrhl rázný hlas, který patřil Gha-lotovi. Nedávala pozor, co se dělo, ale vzhledem k tomu, co khajiit říkal, si dokázala odvodit, čeho se hospodský dopustil. Nepřekvapila jí jeho síla ani mrštnost, přece jen neměl postavu jako tintítko. Spíš jí překvapilo, jak rychle dokáže přepnout z milého tónu na výhružku. Nespletla se v tom, že by z něj byl nebezpečný protivník.
„Říkala jsem, že jsou tady samé duté hlavy." poznamenala suše „A v celém Skyrimu to není lepší. Větrný žleb a jeho Bouřné Hávy jsou nejhorší." Její pohled přilákal pohyb od stolu naproti nim. Nějaký statný blonďatý nord vytáhl sekeru a položil ji na stůl, zatímco je pozorně sledoval. Začínalo tady být dusno. Přehodila si přes rameno luk a dala si ho vedle sebe tak, aby ho mohla kdykoliv použít.

''Tohle je, ale nezdvořilost a ne nenávist. Může být rád, že jsem si nerozmyslel i to dýško za jeho chování'' odvětil a když šáhla po luku, otočil se. Jeho oči zaostřili na blonďatého norda, který položil svou sekeru na zem jako výhružné gesto. Gha-lot byl už zvyklý z ostatnách částí Tamrielu, takže věděl jak zareagovat. Otočil se tedy na Airu a pronesl lehce potichu ''Snad můžu doufat, že mi budete kdyžtak krýt záda.'' v tom však přišel hostinský a položil na stůl jídlo, které si objednaly a Gha-lot tak přisunul buchtičku i s kuřecím prsíčkem blíže k Aiře ''Dobrou chuť přeji. A teď... Povyprávíte mi víc o Skyrimu, prosím?'' řekl s milým úsměvem, přičemž si šáhl do batohu a po delším hledání vytáhl deník s inkoustem i brkem. Přelistoval na některé stránky, kdy v klidu si promnul rameno a poté vytáhnul své katany darované od Čepelí, které opřel vedle sebe na stojato o batoh. Umístil je naschvál tak aby byli vidět všem v hostinci. Že tohle nejsou obyčejné, ale zbraně jednich z nejuctivějších a nejznámějších válečníků. Proto si v klidu u toho loknul piva a poté i kousl do buchty ''Jsem jedno ucho''

Nad jeho další větou se jen uchechtla.
„Zvykněte si." Nord z nich nespouštěl oči. Byl to nějaký mladík, očividně posílený medovinou a připravený se předvést před ostatníma. Všem ostatním hostům ukázka khajiitovy síly stačila, jejich pohledy se odvrátily od podivné dvojice směrem k hloupému hrdinovi. Riskuješ, mladý. Pomyslela si.
„Ano, ale pokud se něco vymele, nevím jestli budou stráže ochotné nám naslouchat." Už měla pár špatných zkušeností a od té doby se snažila konfliktům co nejvíce vyhýbat. Obvykle stačilo si nevšímat kolemjdoucích a konverzaci omezit na naprosté minimum. Splynout s okolím, stát se neviditelnou. Ale to s dvoumetrovým khajiitským guru asi nevyjde tak, jak by si představovala.
Vzala si své jídlo a pomalu se pustila do jídla.
„Fajn, co chcete slyšet?" Procestovala většinu Skyrimu, hlavně kvůli práci, takže měla přehled o tom, co se kde děje. Ale moc nechápala, proč by o tom chtěl někdo slyšet.
Když spatřila zbraně, které s sebou Gha-lot přinesl, lehce užasla. Takové zbraně už dlouho neviděla. Naposledy když byla ještě dítě a plahočila se uličkami Riftenu. Odvrátila pohled a zabodla jej do stěny, aby zahnala zlé vzpomínky.
„Počítám, že o té válce mezi císařskými a bouřnými hávy už víte." řekla zatímco stále zírala do zdi.

''Vím? V celém Tamrielu se o tom mluví. Když jsem před deseti lety vycházel z Elsweyru, tak už se vědělo, že bude problém.'' zasmál se lehce a poté dodal ''Aby ne? Někomu zakazovat božstva? To mi příjde opravdu pofidérní. Každý ať si uctívá koho chce a neberu víru ostatním. V tomhle se chci nehledětě na to jak se chovají tihle idioti postavit za jejich stranu. Každý by si měl věřit v co chce'' řekl s úsměvem a pak si dal sousto kurecího, které pomalu zbodnul jen na posezení. Musel se předtím než si dá dezert pořádně napít, přičemž položil korbel a hlasitě si povzdechnul ''Aaah... Tak takhle dobré pivo jinde neudělají. Každopádně by mě zajímalo které města jsou ovládané císařstvím a které naopak bouřnými hávy. A vůbec. NA které straně jsi ty?'' zeptal se z politické zvědavosti, přičemž si potom prohlédl opilého norda za ním a korbelem mu zamával ''Na zdraví Jarl Ulfrica'' usmál se a loknul si piva, které už dopil tímto. Možná byl Khajiit, ale jídlo vskutku miloval a ta cesta byla pro jeho žaludek až příliš dlouhá. Přece jen Tamriel není cesta na povozer, kterou zvládnete za den, že?

Tušila, že je to známá věc. Sama neměla k válce žádný vztah, i když u sebe nosila amulet Talose, připnutý na opasku a schovaný tak, aby ho jen tak někdo neviděl. Neměla zájem starat se o trable ještě s Thalmory. Líbil se jí jeho názor na zakazování víry. Ale taková víra v bouřné hávy? Zvláštní, zvlášť když viděl, jak se nordové chovají k jiným.
„Nejsem ani na jedné straně. Je to zbytečný konflikt, ve kterém zbytečně zemřou lidé. Když zvítězí císařství, zakáží nám Talose na dobro, když vyhrajou bouřné hávy, vyženou každého kdo není nord ze skyrimu. Sám jste viděl, jaké to tady je." ušklíbla se. Mladý hrdina je stále sledoval, vypadalo to, že sbírá odvahu, kterou na chvíli ztratil, když spatřil katany.
„A co se týče měst, Větrný Žleb je základna pro bouřné hávy, Samota je zas císařská." řekla stručně. Nikdy ji moc nezajímalo, které straně je nakloněno které město a taky to tak vypadalo. Opět se zakousla do prsíčka a tím si získala trochu času.
„Riften se přidal k bouřným hávům, Falkreath naopak císařství. Bílý průsmyk je neutrální, jarl Balgruuf se nemůže rozhodnout, na kterou stranu se přidá. Nejsem si jistá ale myslím že Morthal se taky přidal k říši. Víc nevím." Pokrčila rameny. Vypadalo to, jako by nemluvila s Gha-lotem, protože se celou dobu dívala za něj. Očividně neustál poznámku o Ulficovi. Zvedl se z lavice, sekeru třímal v pravé ruce. Opravdu vypadal, že ví, jak se s ní zachází. Nestačil udělat ani pár kroků, když se mu do kolena zabodl šíp. Zařval na celé kolo, pustil sekeru a chytil se za koleno.
„Ta blbá malá holka mě zmrzačila!" zařval a ukázal na Airu. Ta mu věnovala jen ledový pohled.
„Měla bych odtud vypadnout. A vám radím to samé." řekla, když si začala sbírat věci, luk z ruky nedala, ale další šíp do tětivy také nezaložila.
„Tohle se strážím líbit nebude." dodala, vzala si svou tašku a vyrazila hlavními dveřmi, jako by jí za patama hořelo.

Gha-lot pečlivě sepisoval její poznámky, které mu dala. Byli sice krátké a poněkud nepřesné, ale bylo to jak se říká. Informace nad zlato. A to bylo to, co on potřeboval. I když by to neměl, tak vstal, nahodil si batoh a otočil se k hostinskému ''Děkuju za občerstvení. Příště si zkuste držet hosty na uzdě, protože já problémy opravdu nechtěl.'' usměje se a poté jen silně kopne do mladého norda, který spadne opět zpátky kde seděl ,ale to se rozvalí přes celou lavici ''A ty si uvědom, že někomu vyhrožovat za jeho zády je zbabělství!'' popadl své katany a zabodl mu vedle hlavy do dřeva ''Ještě jednou příště budeš nečestný a nechovat se jako pravý nord, tak to nebude moje zbraň, ale kohokoliv jiného kdo bude silnější a rozumnější než ty. Jsi mladý... Tak si dávej pozor na to jak se chováš'' snažil se být uctivý a Čepel vzal zpět, přičemž poté v klidu s batohem následoval ven Airu u které doufal, že se s ním ještě zdrží a tak venku za sebou zavřel a poklidně se jí otázal ''Kam máte vlastně teď namířeno? Rád bych se totiž setkal s Jarlem a vysvětlil mu mou situaci. Jakožto Guru se musím představit aspoň místním aby si nemysleli, že je jdu tady okrádat. Ano... Vím, co se říká o mé rase.'' dodal a poté si z batohu vyndal svou zbroj, kterou si před hospodou během rozhovoru začal nasazovat. Byla to Dwemerská zbroj, která byla vytvořená k podobě Khajiitů. I přesto. Jedna z nejvzácnějších zbrojí.

Stráže se dostaly do poplachu ihned poté, co se po městě rozkřikla ta zpráva – zmrzačení někoho přímo na ulici. Po vraždě druhý nejhorší přestupek, vyžadující si tři možné varianty – vyplatit se za 500 septimů, jít do vězení nebo zemřít. Velitel stráží toho neměl rád málo, ale rozhodně nemínil trpět to, aby mu někdo běhal po jeho městě a zraňoval jeho obyvatele. Sám proto sáhl po zbrani hned poté, co jeho jednotky obklíčily pečlivě celé městečko, a vyrazil proti nepříteli. Vzduch se pomalu, ale jistě prosakoval odporným pachem zločinu.

Co jsem to jen provedla? Vždyť jsem zmrzačila mladého vesničana, který se ničím neprovinil. Nebyl to můj nepřítel, žádný bandita nebo hrdlořez, který by mě ohrozil. Jen obyčejný nerozvážný mladý muž, který se jen opil, nic víc. A já mu dost možná zničila jakoukoliv možnost na normální život. Co se to se mnou děje? Nějaká temnota mi zatemnila mysl.
To vše ji běželo hlavou jen co se za nimi zabouchly dveře. Nohy ji nesly automaticky dál ulicí, aniž by tušila, kam jde. Výčitky svědomí ji hryzaly a nahlodávaly její sebejistotu, což bylo to jediné, co jí provázelo celý život. A z ničeho nic se i ta začala pomalu vytrácet. Tohle by nikdy předtím neudělala. Stal se z ní špatný člověk? Je teď stejná jako ty bídné krysy, které obvykle lovila? Určitě ano.
Nejhorší na tom všem byl fakt, že ve chvíli, kdy vystřelila šíp, vůbec nepřemýšlela. Měla jsem mu zamířit pod nohy, jako varování. Co když teď bude do konce života kulhat? Bude z něj mrzák a můžu za to jen já.
Byla natolik zahloubaná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že stihla dojít na hlavní ulici.
Také si nevšimla, že má opět po svém boku Gha-lota, a to ani když promluvil. Její myšlenky uveznily její pozornost natolik, že ho neslyšela, natož aby mu odpověděla.
Na ulici začalo být rušno. Lidé se sbíhali do skupinek a poté zase prchali do bezpečí svých domovů. Zpráva se rozkřikla opravdu rychle. Stráže zjišťovali, co se děje a hned se podle toho začali chovat. Jeden z hostů, který viděl celé to divadlo začal divoce mávat na stráže a ukazovat na Airu a Gha-lota. Stráže jim zatarasili cestu a bez váhání tasili meče. Aira se při tom zvuku zastavila a ztuhla. A je to tady. Čeká ji spravedlivý trest, stejně jako jiné kriminálníky. Neměla tušení, jak se v takové situaci zachovat. Nikdy v životě neudělala jednu jedinou věc, která se protivila zákonům. Až teď. Doposud měla v ruce luk pro případ pohotovosti. Teď jej pomalým pohybem položila na zem, aby viděli, že nemá v úmyslu protivit se jejich vůli.

Gha-lot se sice bavil s Airou, ale mezitím se seběhli okolo stráže. Útok? To nebylo v plánu. V tenhle moment jediné co mohl udělat bylo si promluvit s Jarlem a to byla momentálně jeho jediná záchrana. Chvíli nehybně stál a samozřejmě se svých Čepelí nedotknul byť drápem natož celou rukou. Možná, že Aira měla luk, ale nebyl blázen a už vůbec ne kriminálník "Řeknu vám slečno Airo... Vy tady máte teda opravdu rušno..." Řekl a poté zvednul ruce nad hlavu, povzdechnul si a hlasitě zvolal "Přišel ksem za Jarlem Siddgeirem. Jsem velvyslanec Elswyru a muž v hospodě se mě pokusil napadnout. Požadují spravedlivý soud ve jménu Talose, kterého tolik uctíváte. Mám i důkaz abych tohle dokázal. Vylez Jarle a ukaž svým lidem, že nezabíjíš bez soudu, ale vyslechneš své důkazy!" Po těchto slovech sklonil ruce a jen si v klidu upravil popruhy batohu. Snažil se být v klidu a ukázat že má ruce čisté a nikomu nic nechce udělat stejně jako žena vedle něho. Ta byla však v mnohem větším šoku. Bylo nu jí líto, jelikož tohle pro ni byla asi nepříjemná situace a musrla se cítit velice zle. Tak se ji packou pokusil pohladit přes záda a s úsměvem na rtech řekl "To bude dobré Airo... Všechno dobře dopadne, jsem tady s tebou" a poté opět hleděl okolo sebe s klidem a naprosto vyrovnaným pohledem. Nikoho nezabil ani nezmrzačil a i když schytal jeden mladý Nord šíp, tak si aspoň uvědomí příště, že má zachovat čest svému jménu a ne svému pivu.

Strážci ostře pozorovali tu pozoruhodnou dvojici kriminálníků.
Nezdálo se ale, že by chtěli nějakým způsobem klást odpor, spíš naopak. Žena, která podle všeho předtím postřelila onoho člověka v krčmě, odložila luk a tím gestem bylo jasné, že potíže dělat nechce. Moudré rozhodnutí, o tom nebylo pochyb. Zato ale její společník měl trošku jiné úmysly, pokřikoval na jarla a dožadoval se spravedlivého soudu. Tím stráže poněkud vykolejil - najednou si nebyli úplně jistí, co udělat. Jestli přeci jen vyhovět khajiitovi a povolat jarla... Nebo jestli nechat spravedlnost ve svých rukou.
V důsledku se ale rozhodli jednoduše. Nebyl důvod rušit jarlův klid, když se kriminálnice už vzdala. Proto jeden ze strážných jednoduše došel až k ní a podíval se jí zpříma do očí.
„Jménem jarla vás musím zastavit. Spáchala jste zločin proti občanovi Skyrimu. Buď se vyplatíte pěti sty septimy nebo půjdete do šatlavy. Nebo...“ Pevně rukou sevřel jílec meče a nepatrně se napřímil. Nemusel to ani říkat nahlas, bylo jasné, co by se stalo, pokud by odmítla obě možnosti.

Kmitala pohledem mezi jednotlivými strážci. Neměli zrovna vlídné pohledy. Asi tak jako všichni ostatní kolem. Cítila se v pasti. Ne kvůli všem ten strážím, ale kvůli tomu, co udělala.
Poprvé od toho, co vyšla z hospody, vzala na vědomí přítomnost Gha-lota. Podívala se na něj a jen zakroutila hlavou. Tušila, že něco prohlásí a snažila se ho pouhým pohledem zastavit. Nepomohlo to. Jen přitáhl snad ještě více pozornosti místních, pokud to ještě šlo. Teď už měli zaručeně pozornost celého Falkreatu.
Chvilku to vypadalo, že jeho řeč se nemine účinkem. Stráže na několik momentů zaváhali. Pak ucítila dotek na svých zádech a instinktivně ucukla. Neměla ráda, když se jí někdo neznámý dotýkal a dala to najevo vyčítavým pohledem. Nerozuměl jí, nechápal jí. Jak jinak. Co jiného mohla čekat. Možná byl Guru, ale do hlavy jí neviděl. To jí opět naplnilo chladným, bezdůvodným vztekem. Prakticky za to, co udělala, mohl on. Kdyby tam nebyl s ní a nepřitahoval pozornost, nic by se nestalo. Místní by ji stále ne zrovna rádi viděli, ale nechali by ji na pokoji. Tak jako pokaždé, když někam vešla. Tak jak ji mělo uklidnit, že je tam s ní? Už tak udělal dost.
Chtěla si to odůvodnit jinak, než že to byla její chyba. Chtěla věřit tomu, že ji k tomu přinutily okolnosti. Bylo to pro ni jednodušší než si přiznat realitu.
Na udusané cestě se ozvaly kroky, jeden ze strážných přišel blíže k ní.
„Jménem jarla vás musím zastavit. Spáchala jste zločin proti občanovi Skyrimu. Buď se vyplatíte pěti sty septimy nebo půjdete do šatlavy. Nebo...“ bylo jí nad slunce jasné, co tou odmlkou myslí, i kdyby jí to nedal okatě najevo.
Pět set septimů. To nebylo málo. Žaludek se jí zhoupl, když si uvědomila, že je to víc peněz, než kolik má. Poslední výplata jí stačila bohatě na zásoby na cestu sem, ale pořád to nebylo dost na to, aby se vyplatila. Kdyby jí jarl zaplatil za ty bandity předem, mohla to mít. Jenže to ve skyrimu nikdo nedělal. Pokud nebyl zoufalý, což se o Jarlovi rozhodně říct nedalo.
"tolik zlaťáků u sebe nemám." řekla poraženecky.

Gha-lot se jen nadechl a viděl, že lehce zaváhali a pokusil se to dohnat k Jarlovi. Ten bude znalý toho, že nejsem nepřítel. Tak byl Gha-lot v klidu a snažil se dostat k Jarlovi, proto se otočil na strážného a v klidu se mu snažil vysvětlit situaci "Omlouvám se pane strážný, ale tahle žena je neviná. Seděl jsem v místní taverně, ale mladý nord se mě pokusil zezadu napadnou sekerou, kterou dřímal v ruce. Za mými zády, když jsem se nemohl bránit. Pouze bránila můj život, což si myslím, že je dost pádný důvod obrany vůči napadnutí. Krev v hospodě ukáže i místo kde střelila." Doufal, že ho nechá to domluvit a pokud ano, tak ještě se pokusil to doříct "Omlouvám se za potíže, ale pokud by někdo měl nést vinu, když né nord, který se pokusil mě zabít bez toho aniž bych se na něho křivě podíval, tak to jsem já." Řekl a uklonil se lehce a přitom si pomalu šáhnul do měšce "Z mých cest až z Elsewyru mám jen 40 septimů a dvě katany darované od Čepelí. Víc toho nemám" dořekl s klidem a podíval se na strážného s klidem a prosbou v očích. Bylo jedno, že byl větší než on. Nedávalo mu to právo ab, se povyšoval. Chtěl vše jen v klidu vyřešit a tak se snažil spolupracovat a vysvětlit vše.

„V tom případě musíme trvat na vašem zadržení, než se celá věc prošetří,“ odpověděl jeden ze strážných a nepatrně pokývl hlavou směrem ke kasárnám, pod kterými bylo zřízené vězení.
Očima potom pomaličku sklouzl ke khajiitovi, který se mu pokoušel vysvětlit situaci. Vyslechl ho a pokývl hlavou.
„Půjdete s námi, oba dva. Vyslechneme vás i poškozeného a uvidí se, co bude dál. Do té doby se nepokoušejte klást odpor, ještě je šance, že se celá situace osvětlí a nebude třeba žádné kompenzace.“
S těmi slovy se strážní pomaličku v hloučku vydali směrem ke kasárnám, po očku pozorujíc ty dva, zda je dál následují. Věřili sice tomu, že nebudou klást odpor a půjdou dobrovolně, ale jeden si nikdy nemohl být jistý, co se jim v tu chvíli asi honí hlavou. Pořád si to ještě mohli rozmyslet a rozhodnout se prchnout... A to by vykonání spravedlnosti značně zhatilo.

Mlčky sledovala rozmluvi těch dvou. Přišlo jí zvláštní, že se jí snaží bránit, místo toho, aby to na ní všechno hodil. Jak to měla většina khajiitů ve zvyku. A ještě zvláštnější jí přišla reakce stráží. Čekala by, že spravedlnost ve skyrimu bude slepá. Že nikoho nebudou zajímat okolnosti. Navíc silně pochybovala , že vesničané, kteří zrovna v krčmě byli, potvrdí jejich verzi. Hlavně hospodský. Ten určitě řekne cokoliv, jen aby je ještě více očernil,pokud dostane slovo. A mladý nord jakbysmet. Nemělo to cenu. Tak jako tak prohráli, kvůli jedné hloupé chybě z její strany. Kdyby mohla vrátit čas, ani by se na tu hospodu nepodívala.
Poté, co jim stráže pokynuli, aby je následovali, se opatrným pomalým krokem vydala za nimi. Neměla k tomu co říct, její názor se očividně lišil od khajiitova. Už jen kvůli tomu začala přemítat, co musí být za člověka a jak to u nich v Elsweyru chodí. Zcela očividně jinak než tady.

Gha-lot tušil, že hospodský nepotvrdí jejich verzi a tak mu v hlavě bliknul nápad. "Eh... Nechci být nějak vlezlý, ale co kdybychom tam šli hned? Přece jenom se na útěk nedáme s tolika strážnými a můžu vám aspoň podle stop vylíčit situaci než dojde k omylu, který by Skyrimu ještě více zavařil vztahy s Elswyrem než jaké jsou teď. Samozřejmě jen pokud s tím souhlasíte. Myslím, že pro nás oba by to bylo rychlejší a i vítanější mít všechny účastníky na místě činu než to přesouvat mimo." Usmál se a poté v klidu, ale opatrně sáhl po jílci své čepele "Nebojte... Chci vám jen dát tohle prozatím" pomalu se pokusil pokud s tím souhlasit vytáhnout zbraně a předat je strážnému "Neponičte je prosím. Je to dar od Čepelí. Jistě je znáte" usmál se a ochotně si položil čepel na jednu dlaň a jílec na druhý, tak že zklonil hlavu a nechal strážného převzít je pro ujištění, že bude neozbrojen.

„Obávám se, že tohle není přímo o vás... Bez urážky.“
Strážný zamyšleně sjel pohledem po khajiitovi, než se očima vrátil zpět k jeho společnici a pokývl hlavou. „Jste svědek, o tom není pochyb, ale hlavními aktéry je vaše společnice a ten postřelený muž. Ale dejme tomu, můžeme se tam podívat hned - jen za podmínky, že budete oba v klidu a věci se nestočí k další potyčce. Slibujete, že budete klidní?“ Oběma věnoval dlouhý a velice významný pohled, který byl díky tomu, že mu zpoza helmy koukaly jenom oči, velice intenzivní.
Předpokládajíce, že oba budou sekat latinu, nakonec se vydal i se svými několika společníky směrem ke krčmě, kde se na zemi stále svíjel poraněný muž. Několik lidí postávalo v hloučku okolo a ukazovali si všemožnými směry, nejspíš se snažili nějak dát dohromady, to jak se to všechno seběhlo. Když dovnitř vešla stráž, automaticky hlouček rozehnali, aby si všichni šli po svém a jali se svojí práce - tudíž vyšetřování toho, co se skutečně stalo.
„Takže začněme tím, co to vyvolalo. Co vás vedlo k tomu útoku?“ Pozvedl nepatrně obočí strážný, pohlížejíc na tu neobvyklou dvojici.

Gha-lot se jen podíval v klidu na Norda a povzdechnul si ''Tohle je ten, co mě zezadu napadl. Já seděl támhle'' ukázal jsem na stůl s lavicí, kde ještě bylo naše dojezené jídlo ''Připíjel jsem zrovna ve jménu Jarla Ulfrica, když v tom mladý nord vstal, vytáhl sekeru a dřímaje ji v ruce šel přímo ke mě.'' ukázal nani, která ležela vedle choulejícího se Norda, kdy jen protočil očima, jelikož to sice je bolavá záležitost, ale nikdy né tolik. ''Každopádně slečna Aira jednala v sebeobraně ať už vůči mé či její, jelikož já v klidu jedl jídlo, které bylo předemnou na stole. A předtím? Pokud mohu dodat, tak hospodský nechtěl přijmout mé peníze a ještě na mě začal plivat, že jsem špína Khajiitská'' zavrčel poslední sova podrážděně z jeho nevychování. V tom však hostinský přišel ke strážnému a koukl na norda ''Celé jsem to viděl. Ve skutečnosti ten Nord celou dobu seděl a ten Khajiit se mu vysmíval a poté šel k jeho zádům nacož však jako samozřejmě bystrý Nord čekal a proto se mu vydal naproti, ale ta žena kryla tomu Khajiitovi záda, takže ho střelila do nohy než stihl cokoliv udělat!'' To už Gha-lot nevydržel a otočil se na hostinského a rázně ho přerušil ''Tak když ho střelila šípem, proč nemám čepel svých mečů ani od kapky krve, hm? Kdybych chtěl, tak bych ho mávnutím ruky zbavil života, ale narozdíl do vás nejednám s cizinci jak psy, ale snažím se být vřelý!'' štěkl po něm hlasem a potom se otočil ke strážnému ''A jistě i korbely na pivu od Norda vypovídají své o tom co způsobilo jak se choval...'' dořekl a už raději nic neříkal, protože by to udělal ještě horší, když v tom se mladý Nord přidal ''Hostinský má pravdu! Všechno si to vymysleli! Ty piva mám napůl s mým přítelem, který už musel odejít. Nikdy bych na nikoho nevytáhl sekeru a šel do jeho zad s ní!'' Gha-lot si však jen povzdychnul a chytnul se tlapou za čelo ''Pane strážný, takhle by to dál nešlo. Důkazy ukazují něco opravdu jiného, nemluvě o tom, že tomu hostinskému jsem dal i dýško!'' ten se však ozval a překřicel hlas Gha-lota ''Málem si mě zmlátil! Dovolil sis mě ještě chytnout a zvednout za mým barem!'' ''Protože jste se choval jako prase!'' přeřval ho Gha-lot, ale to už bylo zřejmě moc a tak raději ustoupil a dal ruce před sebe, že už stačí. Kouknul se na strážného a sundal si náhrdelník ''Pan strážný... Ty čepele, můj náhrdelník i neobvyklá stavba těla. Opravdu nejsem jako ostatní lidé z mé rasy. Jsem Mane. Duchovní vůdce rasy Khajiitů a jsem ve Skyrimu kvůli toho abych upevnil své místo jakožto Guru a pomohl vám ve válce, jelikož podporuju aby každý věřil v to, co chce. Možná je to troufalé, ale nikde jsem žádné problémy nevytvořil a naopak. Ani je nevyhledával kvůli toho, že bych někomu cpal své lži. Možná jsme jako rasa někdy prolhaní a mnozí z nás jsou zloději. Ale pořád máme svou čest a já tady jsem abych ji bránil... Proč bych špinil jméno mé rasy zrovna já? Zamyslete se nad tím... Ty čepele jsou darem, stejně jako můj náhrdelníka stejně tak mé znaménko na čele.... Jsem jediný žijící Mane v této éře...'' dořekl a už vážně nevěděl , co říct jelikož místní poměry byli očividně víc než kruté a neuvěřitelně nebezpečné. Bylo mu jasné, že půjde zcela jistě do vězení za napomáhání zločinu a že si dovolil hospodského sebrat a vůbec se ho dotknout. Když se však dozvěděl mladý Nord i Hostinský kdo byl Gha-lot zač, lehce se zastyděli ve výraze. Mysleli si, že je další špinavý kocour. To co si teď však přál bylo očistit jméno ženy a pokud tak nepůjde. Vzít vinu na sebe.