Město (Falkreath)

Stráže od sebe okamžitě rozehnali lidi, kteří byli připravení vrhnout se do další potyčky.
Když bylo konečně po všem a ustalo i jejich neustálé hádání, vyslechl se i zbytek toho, co měl khajiit na srdci a společně potom strážci prozkoumali místo, kde se všechno odehrálo. Jakkoliv tíhli více k hromadným výpovědím lidí z krčmy, důkazy nehrály v jejich prospěch. Spíš naopak. Soudě podle krve to skutečně působilo dojmem, že se onen nord připlížil za khajiitem a ne naopak. Takže to nakonec nejspíš skutečně byla sebeobrana, ne záměrný útok. To celkem měnilo situaci.
„Dobrá, dobrá,“ pronesl jeden ze strážných a pokývl směrem k muži, který se stále svíjel v kaluži krve na zemi. „Nevypadá to, že říkáte pravdu. A křivá výpověď je rovněž zločin. Co se vás dvou týče,“ dodal nakonec a otočil se na ženu a khajiita.
„Vám ukládám pokutu za zmrzačení, ale vzhledem k okolnostem a sebeobraně slevím. Takže to bude dvě stě padesát septimů. Pokud tolik peněz nemáte, budete si moct dluh odpracovat u jarla, on už pro vás oba nějakou práci najde.“

Podle vzoru Khajiita také odevzdala své dvě dýky, které doposud visely podél jejích boků, připravené kdykoliv vyrazit. Měla v plánu plně spolupracovat a nechat svůj osud v rukou stráží - rukou zákona. Sice si na ně možná věčně stěžovala, ale na druhou stranu, opečovávali pořádek držav. Aira byla zaslepená tím, co jako dítě běžně vídala v Riftenu. Ale nebyla to chyba stráží zde, že v Riftenu vítězí ten, kdo má nejvíce peněz a kontaktů. Ale ona už si svůj názor na strážce zákona vytvořila.
Ale v tomhle případě to bylo jiné. Opravdu vyvedla něco, co dělat neměla. Jedna špatná myšlenka zasáhla do svědomí hlouběji než jiné a donutila ji k akci. Zpětně toho litovala a proto nehodlala vzdorovat. Pomalým tempem je následovala směrem k hospodě.
Jakmile Gha-lot začal vyprávět, co se stalo, jen chvílemi souhlasně přikyvovala. Většinu času sledovala mladého Norda. Postupně měnil barvy, nejdřív na bílou, pak zrudnul vzteky. Odporný alkoholový odér se z něj linul jako z palírny. Stráže by museli být opravdu hloupí, nebo hodně zaujatí vůči nim, kdyby blonďákovi uvěřili.
Po chvilce Gha-lot začínal vypadat snad až zoufale. Až po jeho dalším monologu pochopila, co to to jeho slovo guru znamená. Zamyšleně se na něj podívala. Pokud on byl duchovní všech khajiitů, opravdu si nevybral zrovna nejlepší zemi v Tamrielu, kam se vydat na výpravu. Viděla ty napůl užaslé pohledy hospodského, norda i všech okolo. Očividně vůbec nečekali, že se jim může v krčmě objevit někdo tak důležitý. Objevit u Nordů něco jako respekt k jiné rase, bylo téměř nemožné, ale přesně v té chvíli, v malé krčmě na jihu Skyrimu, se to podařilo.
Aira za celou tu dobu nic neřekla, jen sledovala všechny účastníky. Promluvila, až když stráže stanovily konečnou částku. Dvě stě padesát septimů, To zdaleka nebylo tak mnoho. Nejen, že se mohla hned vyplatit, ale dokonce jí i něco drobných zbyde.
„Zaplatím to teď hned." její hlas byl slabý, ale rozhodný. Sáhla pro měšec, vytáhla z něj potřebnou částku a podala septimy strážným. Už chtěla mít tuhle noční můru za sebou. Nemohla se dočkat, až odtud vypadne. Možná to z ní dělalo zbabělce, ale jí to bylo jedno. Netrpělivě počkala, až si od ní stráže peníze vezmou a předají jí její zbraně.

Gha-lot jen poděkoval Aiře a poté vytáhl i svůj měšec a dal ji aspoň polovinu svých septimů ''Tady'' řekl s úsměvem a podal ji hrstku přepočítaných septimů, které mu ještě zbyli z cest. O to vtipnější, když ze začátku jakmile opouštěl Elsewyr měl peněz na to, že by si mohl koupit několik domů i zde ve Skyrimu *Musím si nějak začít přivydělávat...* dodal a poté se kouknul na Airu s překvapením. Bylo na ni silně znát, že je ráda jak to vše dopadlo a má nakonec svůj klid. ''Omlouvám se za vzniklé potíže. Nečekal jsem, že situace je zde až tak agresivní vůči jiným rasám...'' dodal a poté poděkoval i strážným a omluvil se za vzniklé škody či jakékoliv neshody v tom, co se zde stalo.
''Nechtěl jsem působit rozruch či potíže. Snad to nebude třeba už příště'' dodal s klidem a natáhl ruku aby mu strážní vrátili jeho věci. Ty věci, které si tolik střežil a záleželo mu na nich. Nemluvě o tom, že Nord byl jistě už potrestán i bez vězení skrze způsobenou újmu právě tak výbornou lukostřelkyní jako je Aira. Neváhal si tedy nasadit zpět svůj batoh a pokud m ustráže vrátili meče, tak vyjít z hospody a dojít až za hradby města, kde by konečně mohl pokračovat v cestě pomocí rozcestníků.

Všechno se nakonec v dobré obrátilo a vyřešilo, to bylo dobré.
Vlastně doslova výborné, protože se tím zažehnala ta nepříjemná krize, která se nad městem vznášela jako temný oblak. Strážní byli spokojení, že se žena vyplatila a oběma - jí i jejímu společníkovi - vrátili jejich věci, než pomaličku opustili krčmu. O raněného norda už se musel postarat nějaký rahnojič. Sice by si také zasloužil nějaký trest, ale v důsledku pro něj nejspíš největším trestem byl právě šíp v koleni, který schytal. Nezbývalo nic jiného, než doufat, že si pro příště pořádně rozmyslí, koho se pokusí napadnout. Jako kdyby mu snad předem nebylo jasné, že to dopadne špatně... Ale to už nebylo na strážných, aby nad takovými věcmi přemítali. Jejich náplní práce bylo dávat pozor na město a na jeho obyvatele, k čemuž se také vrátili poté, co se s rozloučili jak s khajiitem, tak s jeho společnicí.

V co největší rychlosti si od stráží vyzvedla všechny své věci a bez jediného dalšího slova prošla kolem stráží i Khajiita. Svižným krokem mířila ke stájím, kde nechala svého koně. V hlavě se jí stále opakovaly události předchozích několika chvil. Co všechno mohla udělat jinak, jak mohla předejít tomu, aby bezdůvodně ublížila jinému člověku. Ten mladý nord neudělal zas nic tak špatného, jen prostě nezná svou míru a podle toho se taky choval.
Se sklopenou hlavou uháněla ulicí, že stála u svého koně co nevidět. Ani pořádně osedlat se jí nepodařilo, jak se jí stále třásly ruce. Nakonec se jí podařilo zvítězit nad řemínky a sedlo bylo na svém místě. Klidný koník stál nehnutě a vůbec si Airy nevšímal, podřimoval v šeru maštale. Až když mu nasadila uzdečku se na ní konejšivě podíval a otřel se jí hlavou o paži. Vysloužil si tím nepřítomné pohlazení. Vyvedla ho ven a ihned nasedla. Vesničané na ni stále civěli, jakoby čekali že se každou chvíli promění v draka a všechny je sežere. Ze všech sil se snažila ignorovat ty pohledy a pobídla koně směrem k Bílému Průsmyku. Na to, že zde původně šla za prací, si ani nevzpomněla.